Daruj

#PROLOMITSTIGMA

„Tolerance, nazírání, pochopení – když bude veřejnost tolerovat lidi s duševním onemocněním a bude ochotná nazírat na duševní onemocnění a získávat o něm informace, tak často pochopí.“

Fotogalerie #PROLOMIT STIGMA

Green Doors výstavou otevírá diskuzi k tématu postojů veřejnosti vůči lidem duševním onemocněním. Fotografie s příběhy lidí se schizofrenií jsou dány do kontrastu se stigmaty veřejnosti a jsou doplněny výtvarnými díly lidí, kteří mají vlastní zkušenost s duševním onemocněním.

Na výstavě se podíleli:


1. Dá se říct, že schizofrenií může onemocnět každý? Tudíž i někdo, kdo nemá žádné genetické předpoklady?

Ano, nemoc může postihnout kohokoliv, je to poměrně častá duševní porucha.

Dispozice k onemocnění mají lidé, kteří jsou citlivější, lehce zranitelní. Psychóza může propuknout, pokud jsou tito lidé vystaveni nadměrné psychické zátěži, ať už je to např. maturita, vstup na vysokou školu, první partnerské vztahy.
Proto je důležité mít kvalitní vztahy s rodinou a přáteli a vést zdravý životní styl.

Dědí se pouze dispozice, ne samotná nemoc. (Pokud některý z rodičů trpí schizofrenií, pravděpodobnost, že dítě onemocní také, je asi 10 %.)

Nemoc propuká nejčastěji u mladých lidí, v životní fázi plné plánů do budoucna. Kvůli onemocnění se zásadním způsobem mění jejich další život. Nemoc narušuje totiž vztah člověka ke skutečnosti, postihuje ale i jeho pracovní schopnosti, vůli a sociální dovednosti.

2. Je pravdou, že mají schizofrenici rozdvojenou osobnost?

Jedním z nejrozšířenějších mýtů je, že schizofrenie způsobuje ‘rozdvojenou osobnost’. To není pravda, hlavním příznakem schizofrenie je ztráta kontaktu s realitou – nemocný prožívá bludy a halucinace a nedokáže posoudit, co je skutečné a co ne.
Dále se mohou objevovat úzkosti, deprese, dezorganizace a problémy s pamětí a pozorností. ‘Rozdvojená osobnost’ může být diagnostikovaná jako symptom vzácnějšího onemocnění, tzv. disociativní poruchy osobnosti.

3. Jsou lidé se schizofrenní poruchou schopni vést normální život? Tedy pracovat, mít rodinu apod.?

Ano, pokud je pomoc vyhledána včas, lze toto onemocnění vyléčit nebo alespoň stabilizovat tak, aby se s ním dalo normálně žít.  Mnoho z nich to zvládá – chodí do práce, mají partnera, ví co se svým volným časem.
Lidé se schizofrenií samozřejmě mohou založit rodinu, rodiče jsou stejní jako ostatní – dobří nebo horší. Tím, že jsou si vědomi, že riziko genetického přenosu existuje, mnohem více řeší, jestli v roli rodiče obstojí – co dítěti můžou jako rodiče nabídnout a jaká to s sebou ponese rizika.

4. Dají se lidé se schizofrenní poruchou považovat za nebezpečné?

Lidé se schizofrenií nemají větší sklony k násilí než zbytek populace. Je častější, že lidé s duševním onemocněním ublíží sami sobě nebo jim ublíží ostatní lidé.

5. Je možné se z nemoci zcela uzdravit?

Ano, schizofrenní onemocnění je léčitelné. Důležité je, aby byly změny v chování, které vedou k nemoci, rozpoznány včas. Čím dřív začne léčba, tím větší je šance na uzdravení.
Doporučovaná léčba zahrnuje psychoterapii nebo medikaci (antidepresiva či antipsychotika), popř. obojí. Velmi důležité je také rodinné zázemí a podpora od lidí z blízkého okolí.
Zaměstnání může výrazně podpořit úzdravu. Je prokázáno, že trénink pracovních a sociálních dovedností (rehabilitace) má pozitivní efekt na léčbu – krize jsou méně časté, dají se dříve podchytit a hospitalizaci se dá předejít, nebo má klidnější průběh.

6. Jaká přání mají lidé s duševní nemocí?

Stejná jako my všichni…

Dobré vztahy v rodině.
Seberealizovat se v práci.
Být sama sebou.
Mít odvahu ke změně.
Mít děti a rodinu.
Odpočívat a jíst dobré jídlo.
Mít blízkého člověka, který se o mě opravdu zajímá.
Být bez těch prášků a injekcí.
Mít normální práci.
Normálně žít.
Nic neslyšet.