HOSPITALIZACE NA PSYCHIATRII A CO POTOM

 

Dnes se v areálu psychiatrické léčebny Bohnice uskutečnil seminář na téma „Hospitalizace na psychiatrii a co potom“? Cílem akce bylo propojit sociální a zdravotní péči na poli psychiatrie. Lékaři a zdravotnický personál psychiatrické léčebny Bohnice měl možnost seznámit se zde se systémem následné rehabilitační péče, který pomáhá léčeným pacientům v začlenění do společnosti. Seminář poukázal i na to, že pražské neziskové organizace musí z finančních důvodů své služby omezovat či rušit, což má za následek několikanásobně větší náklady na další léčení pacientů v ústavních zdravotnických zařízeních.
 

Seminář pořádalo Občanské sdružení Green Doors v rámci dotačního programu JPD 3 financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu, státního rozpočtu České republiky a rozpočtu hl. m. Prahy. Zúčastnili se jej pozvaní odborníci z psychiatrické léčebny Bohnice a zástupci z komunitní péče (denní sanatoria, psychiatrické ambulance a neziskové organizace, které poskytují rehabilitační služby).

Propojení sociální a zdravotní péče umožňuje pacientům po hospitalizaci snazší přístup k následné rehabilitaci. Nepropojenost těchto oblastí je v Čechách dlouhodobý problém, způsobený rozdělením rezortů. Zdravotní služby spadají pod Ministerstvo zdravotnictví, sociální služby do rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato nepropojenost vede mimo jiné k „revolving efektu“ nebo – li „syndromu otáčivých dveří“ – dlouhodobá hospitalizace snižuje úroveň dovedností potřebných pro běžný život. Pacienti jsou po léčení v psychiatrické léčebně propuštěni do domácího prostředí, kde na ně čeká řada nároků, povinností a problémů, na než nejsou připraveni. Pod jejich tlakem se může zhoršovat zdravotní stav a následuje další hospitalizace s následkem snižování soběstačnosti pacientů.

Potřebnost následné rehabilitační péče je zejména v tom, že duševní onemocnění zasahuje do všech oblastí života klienta a jeho rodiny. Vlivem nemoci často klient přeruší studium, ztratí práci, ztratí přátele, ocitá se v sociální izolaci. Komunitní služby a následná rehabilitace jej podporují v návratu do běžného života – k práci, ke studiu, k aktivnímu trávení volného času.

Odborníci z léčebny Bohnice měli možnost seznámit se na semináři se systémem psychosociální rehabilitace, který mohou pacienti využít po propuštění z psychiatrické léčebny. Jedná se například o služby chráněného bydlení, pracovní rehabilitaci, podporované vzdělávání, terapeutické a volnočasové aktivity, krizovou pomoc a další potřebné služby.

     Seminář se konal v rámci projektu „Podpora lidí s duševním onemocněním při přechodu

z psychiatrické léčebny do běžného života a jejich integrace do společnosti“.  V rámci tohoto projektu vznikla mimo jiné pracovní skupina složená z expertů z Psychiatrické léčebny a z komunitní péče (Plex). Tato skupina, v malém, modelově, ozkoušela potřebnost a užitečnost propojení zdravotní a sociální péče a potřebu přemosťování mezi léčebnou a komunitou. Kromě této skupiny v projektu vznikl např. program „case managment“ – individuální podpora pacientů při propuštění z léčebny, internetová kavárna pro hospitalizované pacienty a další programy.

     Řada nových projektů vznikla v posledních letech díky podpoře Evropského sociálního fondu, přesto je nedostatek financí velmi podstatným problémem v poskytování sociálních služeb.  Od roku 2007 začal platit dlouho očekávaný Zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb., který měl přinést větší stabilitu ve financování, což se bohužel zatím nedaří. Jedním problémem, který zákon přinesl, je nastavení kritérií přidělování příspěvků na péči. Kritéria pro přidělení těchto prostředků jsou nastavená pro lidi se zdravotním omezením, ale lidé s duševním onemocněním tímto systémem propadávají. Příspěvky na péči jsou pro ně nedostupné. Druhým problémem je systém rozdělování státních dotací na sociální služby z prostředků MPSV.  Zákon měl odstranit nerovnost mezi státními a nestátními poskytovateli sociálních služeb a umožnit krytí základních nákladů sociálních služeb až do 100%. Přičemž pražské neziskové organizace na poli péče o duševní zdraví dostaly letos v průměru 50% potřebných prostředků a většina je nucena služby omezovat či rušit. Důsledkem pro duševně nemocné je mimo jiné již zmiňovaný „syndrom otáčivých dveří“ a pro daňové poplatníky několikanásobně větší finanční náročnost léčby a nejasným výsledkem.

Další změnu ve financování přinesl od roku 2005 Evropský sociální fond (ESF). ESF  umožnil pozitivní rozvoj a zkvalitnění sociálních služeb, zejména na poli pracovní rehabilitace a zaměstnávání. Tento rozvoj ale není systémový, programy, které v rámci ESF vznikly, jsou obtížně dlouhodobě udržitelné. Stát a kraje je většinou nechtějí po ukončení podpory z ESF dále financovat a jiné finanční zdroje jsou velmi omezené. Důsledkem bude, že prostředky, které byly do projektů vloženy, nejsou dlouhodobě efektivně využity, nehledě na skutečnost, že zanikne sama podstata projektů – rehabilitační péče o psychicky nemocné. Přitom přímým efektem práce jedné ze společností poskytujících tyto služby, občanského sdružení Green Doors, je za loňský rok přibližně 200 podpořených pacientů, z nichž cca 60% bylo umístěno na běžném či alternativním trhu práce.